antiSpholco - stránky Kosteleckého Spolča :: Putování do Žďáru po nožičkách (2002)

Z deníčku cestovatelů ...

Úvod
Budoucím generacím!
Nechť slova tohoto listu stanou se svědectvím o putování bezva fajn lidiček do Žďárečku. Bylo jich nejdříve šest, pak sedm a poslední den dokonce devět! Jmenovali se:
Lída a Terezka Regnerovi, Vráťa a Verča Ansorgovi, Štěpán Křeček, Maruš Klapperová, Pavel Mach, Káťa Kafková a Vojta Kábrt.
Svědectví těchto stránek nechť historie bere s velkou a maximální možnou rezervou. V deníku se konfrontují názory šesti poutníků zapsané povětšinou tak, jak byly slyšeny. Ke studiu pramene doporučuji účast některého poutníka. Tímto textem jsou psány komentáře.

7.8.2002
Velitelský čas: 8:00 hod. středoevropského času
Čekáme na Maruš. Nohy se podlamují, batohy tíží.
Vel. čas 8:10 - čekáme na Maruš, sedíme na schodě u věže, nad námi parte, batohy tíží, když sedíme. Paní matrikářka nám dává poslední rady do života: "Nepřetěžujte se. Máte francovku na svaly?" Odpověď: "Žádné nemáme."
VČ - přijela Maruš (+sob+žába - zkráceně MSŽ), paní Klapperová dává poslední rady na cesty: "Když to budeš mít těžký, nech to někde na cestě."
Už výdem. VČ 8:15. Stoupáme ke zdrav. středisku, Terezka si hledá místo - chce dělat hříbeček. VR: vráťa radí "3 km tamtím směrem máš keř."
Poloha - Broďák. Verča chce stanovat..
Poloha Špinka - Terezka dělá hříbečka.
Stav: Všude nepořádek - skončil Štěpánův revír.
Poloha: zábrodské lesy. 1. fata morgána - lavička. 1. zrada - nevěří mojí zkratce, za trest dělají o 15 kroků navíc (teda vo víc - konec závorky). Zrychlujeme tempo. Rychle míjíme rybník a držíme červenou barvu. Tempo nám nedovoluje mluvit. Štěpán míní, že se nemáme o čem bavit. Slyšíme jen naše dechy a kroky - je to výmluvnější než slova. Rozumíme si.
Kramolna - těšíme se na medvědy - bude svačina. Kluk ztrácí boty - 3x vás předběhl - dělal to schválně, chce nás naštvat. My se nedáme, rodiče jó.
Poloha: Zámek. Dáša a Ludvík (medvědi) jsou mrtví …… néé, ještě se hejbou! NOT DANGEROUS (Not - zvýrazněný zápor - jenom u infinitivů poznámka Štěpánova).
Svačíme, fotíme bágly s nožičkama (new model).
1. příznaky cestovatelské hluchoty Liduška (Lídus hluchus levus) Cožééé? POUŤ, KOLOTOČE!!! … AHA
Osobní poznámka: Lída si připadá jako hluchý blb.
Lidi blbě čučej. Exkurze po náchodských ústavech. Pomocná škola, místními obyvateli nazývaná též gymnázium nebo i gympl a Universita of Náchod SPŠ a VOŠ stavební.
Ženeme na peklo po asfaltu. Lída tam běhala s pomocnou školou, Verče s Terezkou to po asfaltu moc nešlo. "Jen počkejte na polní cestu!" Ale my ne a nepočkali jsme na ně. Naopak. Zrychlujeme.
Situace: Baráky - CHCÍPÁKOV. Potíme se, horko stoupá. Snad se brzy dostaneme do pekla.
Poloha: Peklo. Líbí se nám tady - mají tu lavičky. Chvíli tu pobudeme. Lída jí blečo. Škoda, že už nemáme hlad. Co kecáte? Stále nabízí.

Blečo dle Lídy:
Pro 1 osobu, doba přípravy 5 hodin a víc …
Suroviny: 1 papírová nepevná taška
Do igelitu: 1 mrkev, 4 rajčata, 2 banány, broskev (nektarinka) a 2 správně vyměklá jablka.
Příprava: Sáček s ingrediencemi vlož do tašky (papírové). Tašku zavěs na batoh tak, aby blimbala. Zvol vhodný terén a tempo a tašku blimbej o batoh. Takto ublimbaný pokrm rychle sněz, nejlépe se zavřenýma očima.
Kalorie: 1200 Km
KONEC RECEPTU

Díky Lído, díky za to!
Tři čtvrtě hodiny jsme tam byli. V pekle zahřmělo. (auto jednoucí po dřevěném mostě)
Zrada č. 2: Štěpán nás chce táhnout o celý 1 kilometr delší cestou. Nejsme blbý, prokoukli jsme ho, celýho.
Poloha: Před náma kopec, za kopcem "Nowe" Město n. M. Vrátíček chytil druhej dech, kráčí šíleným tempem - nejsem zaujatej. Šel jsem úplně normálně. Fakt. Kecá! NééNéé! Nehádej se! Nejmoudřejší ustoupí - Vrátíček ustupuje. Sem ustoupil.
Mě nic nenapadá.
Poloha: Nové Město - Štěpán hledá faru - my už ji dávno máme. Nejprve navštěvuje MÚ, nechce se dát podat - jde na informace. Štěpán hledá nazelenalou fasádu, zatímco my čekáme před žlutou farou. Štěpán se ubytoval. My čekáme. Štěpán se slitoval, je mu smutno, beze mne, ubytováváme se.
Zmrzlina je fajn zkušenost, sedíme u Smetany se smetanovou zmrzlinou. Verča jde nakupovat. Kde je Verča? Lidi se ptají: "Kde je Verča?" Všichni. (vona měla dva podpisy v Pekle na stole: jména Verča a Verunka na všech stolech…) Sme na lavičce se smet. zmrzlinou. To už tam máme. AHA. Voni mě uváděj do situace.
Dem do zámku. Dem do zahrady - to je zahrada. Sou tam lavičky. Sou daleko. Sedáme na schody za mostem. Terezka má trauma. Von jí vylekal. Bylo to v tunelu, v moště. Děláme lidem špalír. Štěpán sedí uprostřed nejfrekventovanější cesty. Francouzi se nám smějou. Ještě že jim nerozumíme. Dextra a simistra. Tó K … Liduška skákala tři schody - to na ni musíme prásknout. Hambáá! Vopičila se po tom klukoj. Kdo dřív! Potřebujem slanit a vylanit (na faru, kdybychom přišli pozdě a už bylo zavřeno). Chceme lano. Asi uřízneme toho dělníka. Chudáček. My sme večeřeli (Vráťa + Verča), my sme si šli pro večeři na faru (Zbytek). My sme si přesedli na lepší lavičku (tu špinavou jsme jim nechali) a potom ještě lepší u Smetany (Vráťa + Verča).
Sem spal (Vráťa). Lidi smáli se, pokud dá-li se to tak říct. A věř mi že dá. Je čas vstávat. Já nebyl vospalej. FAKT!
Pokračování spánku při mši. Neříkejte to faráři. Kdo spí, nehřeší. Byla za nás přímluva, abysme včas došli.
Čajový dýchánek na dvorku, máme lepší čaj. Kočka nám de na čokoládu pořád - neřád. P. farář nám dal jablka. Je moc hodnej.
Poloha: Farská zahrada. Artušův stůl. Končí to na ión ………..Terezka nechápe. K ……….Kam KAMELOT! Čteme Nepila. Nepil je dobrej borec. A nejen to. Je i dobrej puchejř, tučňák a buřt. Označení věcně popisné.
Pohled na betlém, Maruš a pudl si dávaj přednost.
Když byly v Benešově u Semil, šel jsem spát. Probouzím se v Medgžugorjeii. Dobrou noc…děcka.
PS: Další fajn zážitek. V nováči jsme popíjeli slinty líbající paní.
Počítač P IV PRO, 516 Mb ŠTĚPÁN hlásí: 24 km.

8.8.2002
Můj milý deníčku, náš milý deníčku, naše milá deničko.
VČ: 7:00 - nevstáváme (zvoní hodinky).
7:15 - ještě nevstáváme. Verča na záchodě.
VČ 7:20 - Verča jde mile překvapena ze záchodu. Už vstáváme. Batohy se zdají menší, věcí víc, nohy a záda nabobtnány jsou. Snídaně nenaboptnána jest. Jdeme nakupovat. Sem mu volal, před farou nestál (Pavel). Byl nepřístupný. Vláčíme nohy vdál ode města zvaného Nové. Máme mapu. Bloudíme. Vzpomínáme na pana faráře a jeho myšlenku: "Myslíte, že tam dojdete za tejden?" Von nechal myslet nás a tak jsme nemysleli. Radši raději a radějc jdeme. Pána tam vynecháme? Né. Ten pán si myslí, že to máme do Žďáru ještě daleko. Máme to daleko. Jak ještě daleko? Nesmírně daleko - to je v uvozovkách, neb je to Lotrando - teda citace. Můžeme jít dál. Nejkratší to budiž přes les, řekla Lída. Mapa ukazovala cestu. Vona tam fakt byla nakreslená neb byla zarostlá. Důležitý čím! Spousty vitamínů. V každé větévce ostružiny je plno C vitamínů. Teď máme moc vitamínu C. Po hodině navštěvujeme zahradu. Cesta tam opravdu byla - když se vyšlapala. Šlapali: Lída, Vráťa a Štěpán. Ostatní šlapali za ostatními. Zkoumáme domorodce - pštrosy. Pět metrů jdeme po asfaltu, jedeme, proč bysme nejeli?
Situace: Troubí autobus.
Reakce: Máváme, ať nezastavuje. Vždyť to říkám, jsme přeci kulturisti.
Poloha: Autobus stojí na zastávce. Dveře se otevírají. Né, anó. Nééé, to snad né. Není možná. To se mně snad zdá! Pavloj se to taky zdá.
Už je nás sedmmm. Čekáme na Sněhurku jenom.
Pavel je nechutně odpočatej, má nechutně malej batoh a provokuje i tím, jak jde. Deme, jdeme po poli, po cestě. Tohle není cestopis. Teď jsme šli do Pulic. Do Pulic nic, za Pulicema nevěděli kudy maj jít. Tak jsem Vrátíček pomoh. Silnice do Opočna byla strašná. Verča s Terezkou, jak už víte, dávaj přednost lesním cestám a na asfaltu jsou poněkud o hodně slabší. Přesto jsme je pustili na první místo, to sem tam nemusel psát, tak že vlastně do Opočna dorazily první (rádoby). Bez poznámek. Jak nám Terezka řekla už dávno, že Vopočno je skvělý město. A víte proč? Protože je tam plno laviček! To byla řečnická otázka a co víc i řečnická odpověď. Bábá.
Sedíme, čučíme, čekáme na hospody, Lída s Verčou jednaj po hospodách. Vyjednali modrá je dobrá a oběd byl taky dobrej a vynikající i nejvýbornější. Vráťa si velice decentně servíruje tatarku. Akorát ten nůž mi spad na zem. Hezky cink vo ten koberec. Koberec: "Cink cink." Paní venčí herberk. Nechce, abychom tam spali. Ale dala nám adresu, kdybysme byli v nouzi. Musíme se tam jít podívat, hned teď. Hnědá branka, voda studená na dvorku, postele(?) na půdě za 20 Kč na noc.
Na její pozvání míjíme barák velkým okruhem. Maruška (MSŽ) tam nebyla. Domníváme se, že šla do lepšího hotelu.
Situace: spí na lavičce jak bezdomovec. Jdem z Opočna za zvuků místní znělky. Ty hrajó enem pro nás. Kyneme.
Situace: jdeme po žluté.
Situace II: zapeklitá - Jdeme po starý žlutý. Kolem obory. Štěpán myslí: "Ta vesnice na kopci jsou Přepychy." Fakt to nebyly Přepychy. Šli jsme dlouho z kopce do Přepych. Já si jsem jistej, že jsme nebyli v Přepychách. Asi jsme byli. Štěpán má radost, že má pravdu. Všichni se do mě opřeli. No nic.
Jdeme do Dřízný. Jako Dřez. Byla tam fakt pěkná, moderní a svatá Maria s Ježíškem. Měla šest prstů. Ježíšek taky, ale jenom na jedné noze. Měli tam lavičky. "Vrhám se na ně. Neměla jsem si sedat na kraj. Už ležím. Je mi fajn, nožky mám nahoru a bojím se bojím že umřu!" Lída.
Dřízná má historii. Mácháme si nohy pod Marií. Má šest prstů. Je svatá! Voda je studená, a jak povídal ten pán v teplákách, je chlorovaná. Říkal taky prima storyes. Dále říkal: "Máme opravenou křížovou cestu. Viděli jste to zastavení? A takových tu máme čtrnáct!" Bylo tam napsáno: "Vem svůj kříž a následuj mě." Tak jsme vzali batohy a šli přes les, PO LOUCE DO OBCE, což se skvěle rýmuje, stejně jako nejnovější Pavlova básnička: TAK JSEM SE MODLIL, ABYS MĚL MOBIL.
Časový posun - mínus čtyři hodiny: Pulice. Začínají se v nás projevovat hypnotizérské a telepatické schopnosti. Zkoušíme to na psy. Nedaří se. Zatím. Věříme v úspěch.
Konec časového posunu (KČP).
Verča je dojata k slzám nad náměstím. Štěpán ji poslal do Nové Vsi. Nová Ves je Nová Ves.
Za zvuků kombajnů krademe jablka, hrušky, švestky i kukuřici. Až půjdem zpátky ze Žďáru, budou hrušky tak akorát.
Potkáváme místní mládež na zastávce. Byli z nás na zastávce.
Poloha: fara. Jirka Pilc snáší modré z nebe. Relaxujeme. Sedíme na chodbě v pachu našich nohou. Zanecháváme dlouhotrvající pachovou stopu. Muselo to být cítit až nahoře, protože nás Jirka posílá do vyhrazeného prostoru.
Večeříme na studni. Čajový obřad. Barvu lepší Ans, chuť lepší Reg.
Ohrožujem životy řidičů. Máváme na ně. Ohrožujou si je sami - sou zvědaví jak opice. Lidi z fary zapluli do hospody. Šli na tůru. Inspirovali nás. Fotbalisti: "Ty vole, kdo to tam je vole?" Inspirovali nás ty vole.
Štěpán shodil garnyž. Myslíme si o tom svý. Propychujeme si puchejře jednou putovní jehlou. Je to nehygienické. Fuj! Štěpán čte pohádku od Nepila. Je to o fotbale. Je to sranda. Smějeme se, spíme.
PS: VČ: noc. Štěpán smrká, kýchá.
VČ: noc. Spíme.

9.8.2002
Vstáváme v pořadí: Lída, Terezka (seděla), Verča, MSŽ, kluci. Snídaně nahoře: asi vypadáme, že máme velkej hlad. Lednice prázdná, stůl se prohejbá. Nemáme se špatně. Koupili jsme pateru Gejšu. Velké přetahování na schodech. Je horší než babička Regnerová. To jako fakt.
Diskuze a hlasování o tom, zda batohy budou odvezeny do úschovny. Byly. Bez batohů je to fajn. Týniště, nekonečno přede mnou a nekonečno za mnou. Lesní dálnice. Pádíme. Kdybychom měli batohy, vlají. 
Borohrádek: vyzvedáme bágly. KONEČNĚ. Už nám chyběly. M bez S a Ž byla úplně nemožná. Paní na dráze, co nám vydává batohy, nás obdivuje, jak jsme rychlí.
Mimochodem jsme prošli pohádkovým lesem. Marušku pohádkově tlačí boty.
Lída hledá houby. My spíme. Chceme jít, Lída hledá houby. Terezka píská, Lída neví odkud. Houká jako vlak. Jede vlak. Lída de! Lída se hledá. Potí se. Běží. Běží za vlakem. Slyší, tuší odkud. Je dezorientována. Našla nás. Je moc ráda. Je šťastná. Jako blecha. A to je fakt.
Další dálnice. Jsme rádi. Ta je fakt nej. EXIT Horní Jelení. Odbočujeme z dálnice - lesní avenue (evňů).
Vítá nás starosta. Máme klíče, zkoumáme faru. Voda teče, záchod splachuje, líbí se nám tam. Vaříme Pavlův prima fajn čaj. Sprchujem se ve studené vodě. Mezitím slimáci lezou Marušce do sandálu. Jsou slizký.

RECEPT na Pavlův prima fajn čaj:
Kopřivy, ostružiny, jablkový list, třešňový list. Vodu uvedeme do varu, zasypeme ingrediencemi. Když si okolí začne všímat odporného smradu, přidáme nakrájená jablka. Až to bude mít nepitnou barvu, odstavíme. Silnější povahy snědí jablka, odvážní si ochutnají čaj a zbytek vylejeme. Dobrou chuť!

Dle inspirace jdeme na Tůru. Je prima fajn. Holky zatím u kostela čtou Nepila. Spíme mezi slimáky. Fůůůůůj!!!
Km - stav Štěpán.kilometry.cz … server neodpovídá, je nedostupný.
Situace: Noc. Štěpán zase, a tudíž opakovaně a intenzívně smrká - tj. troubí jako jelen. Verča našla slimáka na karimatce u hlavy - odstraněn Nepilem.

10.8.2002
Situace: Ráno. Ze spárů slimáků se vyprošťujeme. Škody značné. Vráťova hygitaška, spacáky … pomáhá toaletní papír. Jak u koho…
Pakujeme, snídáme u kostela, lidi čučej. Pokutálíte …. To bylo mimo. My nečumíme. My se pakujem … a jíme.
Stav: Odcházíme od kostela. Na lesní cestě je rušno. Jako v mraveništi. Držíme se davu, avšak chybí nám kárka. Nejsme IN. Vyjímečně. Dálnice. Deprimace. Potkáváme kostel u ukrajiny. Husitskej. A taky Husa s pistolej pod kabátem.
Před tím vším jsme jedli princky, bompary, polomáčené sušenky. Kluky zajímalo, jestli má naháč svázaný ruce za zádama. Štěpán, ochoten jako vždycky, leze přes plot. Zjisitil: "Má!!" Díky za to Štěpáne.
Zámrsk. Zámek archív, park. Obědváme a hrajeme cestičku do nebe. Štěpán vyhrál - je v pekle. Asi nemá šest prstů na nohou. Měl nejtěžší figurku (v druhé polovině, předtím lítal) po parku.
Plechovky a hříčky s nimi. Bloudíme. Jak kdo. Vráťa a Pavel volí správnou cestu, ale zželelo se jim ostatní a tak je následují špatnou cestou. Pak to sváděli na NÁS. Ale moh za to Štěpán. To je přísně veřejná informace (nezaujatá). Zašli si cca 2 km. Přesto jsme došli na koupaliště (Tyršova veřejná plovárna). Chlapi drátovali ostnatým drátem. V těch trikách vypadali jako trika. I přes tento plot jsme se dostali do areálu, platili jsme vysoký mejto (pozn. jsme ve Vysokém Mýtě). Taky není divu. Jsme u cíle (skoro). Maj tam tobogán prej největší v Evropě střední. Štěpán už na tobogánu kdysi jel a proto ví, jak na to a dává nám školení. Teoreticky to zvládáme, jdeme na věc. Čekáme na příklad učitele, který pravidelným odstrkáváním a šoupáním zadku uvádí do pohybu celý tobogán. Zvládl trať v rekordním čase. Jeho neuvěřitelná rychlost nás odrazuje od tohoto stylu. I mistr tesař se někdy utne.
Poloha: Koupaliště.
Situace: Večeříme. Zůstávají nenápadné flíčky pod lihákama. Olympiáda na houpačkách. Přes cikánskou čtvrť (půl města) odebíráme se k faře. Jdeme na jisto, Štěpán tu byl na funuse. Psi spí. Štěpán hlídá batohy, zbytek jde do místní nemocnice. Ochota místního personálu nám zvedla hladinu adrenalinu. Nepomohli nám, protože sestřička zjistila, že Lída má v uchu bubínek. S tím se nedá nic dělat. Stálo to ale za to. Získali jsme fajn leták. Uspáváme psa, spí celou noc. Začíná organizovaný večer na faře. Večeře v 8:00.
Vrátíček a Pavel a Štěpán na místním náměstí. Objevují karburátor.
VČ 8:00 - večeře, hojná, s paškálem (svíčka je malá, tady je všechno ve velkým). Míla hláškuje. Pan farář baví. Zpíváme ze zpěvníčku To je supr, To je supr… Fotky, zbožný program v kapli, jdeme spát. Dobrou.
Holky: Štěpán nesmrká.
Kluci: Štěpán ráno smrká, ani o tom neví.
Ty matrace byly fakt hrozný - Holky.
Kluci: holky jsou rozmazlený.

HESLO DNE:
POLITUJTE NÁS!
DĚKUJEME

Neděle 11.8.2002
Holky nás budí v 6:30. Vot tý doby máme blbou náladu. Voni nás měli vzbudit, že pudeme s nima, voni nás vzbudily s tím, že už jdou. Chyba v Matrixu, ERROR. Holky byly na pouti. Voni byly taky pěkně protivný. Ponorka. Vratislavská kyselka.
Snídaně jest hojná. Liduška nesnědla v noci všechno. Lída brnká, mše. Maňas hraje na harmonium. My ho doprovázíme na bubínek. Holky zas jedí, kluci se sytí hudbou. Pak měli hlad. Hráli jsme procítěně a duchaplně a zpaměti. Tchajkovského, navazovali jsme na motivy života sv. Vavřince. Nejlepší bylo vyjádření motivu Cézarových očí, dívajíc se na bohatství církve. Bylo to super!
Napiš jednu větu: To je ale smrad (my nic necítíme).
Situace: Odcházíme. Máváme Jawje a hlavně všem karburátorům.
Předjela nás paní na kole. Odplácíme jí to. Do kopce!!!
Cigoovce pasoucí se, hýbající se panoramata. Na kopci nás zastihl déšť. Štěpánovi se rozbila předpověď. Z tohohle mráčku nezaprší.
Holkám se rozbil deštník. Zdravíme řidiče a hlavně stříbrnou autoškolu. U panorámata obědváme koláče (večeři a snídani). Vidíme Košumberk - ale prej to není Košumberk. Štěpán přes strom neviděl kostel, takže neviděl Košumberk. Jdeme na Košumberk. Hlučně se dobýváme, za odměnu stěhujeme plechovku (odpaďák). Průvodkyně - kazeťák - oslovuje nás křiklouni. Nechápeme. Holky jo. Prej.
Štěpán nám půjčuje pohlcovač (tmy). Zkoumáme hrad. Tak.
Serpertiny, běžíme do kopce (elita) kolem Zbožňova a Štěpánova do Skutče. Prožíváme večer s Honzou u vína červeného. Hrajeme fotbal! Noční. Naše těla pohlcuje černá noc. Prší! Štěpán nesmrká. Díky za to!

12.8.2002
VČ 6:00 - SMS
VČ 6:30 - Budík
VČ 7:00 . Holky vstávají, Honza odchází. Hlučně balí.
Přísně veřejné. Sami se divíme, v kolik vyrážíme. A víte v kolik? Netušíte co? Jste napnutý jako kšandy! 8:30! To je věc. To je.
Jdeme po strašně dobře značených cestách. Nejdřív došla zelená barva, pak i červená. Náhodou objevujeme novou zkratku přes Hněvětice. Sami jsme se překvapili. Plánovaně objevujeme červenou. Super kachny. Husaři. Telepatizujeme psa. Štěpán telepatizuje taky. Kazí nám to. Je to začátečník. V rozhořčení zapomínáme zastavit na oběd. Lída: "Jste hluchý jak polena."
Poloha: Čadnov.
Situace: Pauza.
Boty dole. Smrad. Maník (letec) na motorce. Půjdem dál, jestli už kluci můžou. Nemůžou. Spjej. Nechceme je rušit. Jen ať se vyspěj. V tichosti odejdem trabantem. Hlavně tiše. Geniální Pavel zachraňuje geniálního Vráťu. Jdem. Jdeme.
Houbománie. MSŽ se ulevilo. Má houby. Velký. Je šťastná. Tomu se říká společná spolupráce. Dostáváme se do Svratky. Máme smaženici. Přišli jsme na faru, děláme smaženici. Tůra 30 km. Těžká, ale zasloužilá. Vyvrcholení dne MUSIC OPEN AIR FESTIVAL SVRATKA. 2 přídavky, celkové nadšení. Díky za to děcka. Večer končíme hádkou, Dana je traktorista.

MUSIC OPEN AIR FESTIVAL SVRATKA
Hudební podvečer, konaný včera večer na pódiu divadla FARA stojí za hlubší pojednání, o čež se nyní pokusím popisem jednotlivých skladeb.
I. DÉŠŤ
Skladba, inspirovaná aktuální situací venku, má navodit fajn atmošku deště. Začátek, v podobě pravidelných náhodných tónů kláves, přechází v hustý déšť. Huboké tóny akordů bouřky předznamenávají konec skladby. Totální bouřka, znázorněna lehnutím si na klávesy, končí skladbu.
II. DO KOPCE
Tato skladba je velmi procítěná. Inspiruje se chůzí a to chůzí do kopce. Pohled z kopce dolů na holky nám dal hlavní motiv skladby. Ten celým dílem prostupuje. Postupným snižováním nadmořské výšky skladba mohutní a končí mohutnou kódou. Bezva fajn skladba.
III. KARBURÁTOR
Písnička pro Štěpána. Každý z této skladby slyší zvuky karburátoru v provedení nepřekonatelného harmonia. Začátek - hluboký tón startování, přechází v hravé zvuky válců a končí maximálními otáčkami. Dlouhá životnost je vyjádřena opakováním začátku skladby - mohutným basovým tónem.
IV. Z DUCHOVNÍ HUDBY
Ticho, meditace, mír, klid …
Skladba hluboké duchovní myšlenky, zařazená s přihlédnutím k místu koncertu. Hlavní motiv - Bože před Tvou velebností - je umě zakomponován do moderního stylu dnešní nadčasové doby. Kvalitní sóla v podání našich interpretů nenechávají nikoho na pochybách o kvalitě skladby a celého koncertu.
V. Přídavek PÁTÁ
"LIVE" písnička, při které si mohlo publikum i zazpívat. Navazuje na tvorbu let 70tých. Stylově se však řadí k dnešní postmoderní době. Slova kontrastují s akordy. Přirozená a intuitivní improvizace dává písničce osobitost, originalitu.
"Kdo je IN pochopí, kdo OUT bude mimo…"

13.8.2002
VČ 6:30 holky začínají hučet. Prej pakují.
VČ 7:00 - zobani vstávají a balí. (osudná věta, dlouho jsem za ni trpělivě trpěl)
VČ 7:16 -kluci v pravidelný čas vstávají. Zobani měli rozcvičku. Díky Vojto za skvělou analýzu. Fakt fajn bezva zážitek. Pater nám dělá snídani. Byla MOC dobrá. TURBÓ.
Situace: Prší.
Dva nováčci odvážně vyráží pěšky s námi, ostatní jednou zbaběle autobusem. Později jsme zjistili, že to bylo docela rozumný.
Radovali jsme se, že konečně můžeme vytáhnout pláštěnky. Vyrážíme.
VČ 8:50.
Situace: A voda padá …
Směr Devět skal. Jdeme proti proudu. Místo cest řeka, všude samá voda.
Situace: …a slzy tečou, tečou ….
Jsme durch. Vítr je prevít. Hledáme teplo hospodského krbu. (Ahóóój. A Lída potkala starou známou…) Fryšava - nalézáme útulnou hospodu s neútulnejma, ba protivnejma a blbejma hospodskejma.
Situace: Leje, fouká vítr.
S chutí zvyšujeme hladinu alkoholu v krvi pro zahřátí. Lídě se motá hlava, je vysmátá. Co způsobilo, že Lída chtěla jet autobusem? T-mobil (Paegas) krachuje. Eurotel je jednička. Díky za to.
Situace: Prší, prší, jen se leje, fouká vítr. Čekáme u pošty na bus. Je nám kosa. Hlídkujeme. Verča objednala soukromák. Náhodně přelejzáme na přestup do Žďáru.
VČ 14: něco
Situace: Prší!
Geniální rada pana s praporkem, železničáři, nádražáci, maňásci a posunovači: lidi na přechodech. Fajn ubytování. Jsme durch. Sušíme.
VČ: 17:00 - mše sv. odchod na več. program.

Příloha 1 - Štěpánovy domény
www
        .Štěpán
               .počasí - jakmile oblohu pokrývají mraky, server vypovídá funkci
               .kilometry
               .barva
               .kudydál
               .poloha
               .známtotu
               .vodvaz
               .byljsemtady
               .správnácesta
               .všechnovímvšechnoznám
                                           .cz
                                           .com
                                           .net
                                           .Křeček

Příloha 2 - Postřehy
- na přednášku nejlépe s vojákem!
- Nejlepší úkryt je v lavici

Příloha 3 - Postřehy z lavice
Nejlepší úkryt je v lavici. Máme strach. De sem novinář. Už je tady. Šlape nám na paty. Jsme v pohodě. Nevšímáme si ho. Je nám volný. Velmi volný. Máme právo tu být. Uvidíme, zda i my jsme mu volný. Situace je napjatá jako struna na houslích či violoncellu, možná i na kytaře. Novinář jde sem. Pavel ho sleduje. Nezvedám hlavu. Kecá u informací. Je to prevít s dlouhejma vlasama. Kouká do blba. Vzdaluje se. Naše psaní polevuje. Není potřeba. Pořadatelka volá: "Díky, žes je všechny vyhodil." Jsme spoceni nervozitou a sedají na nás mouchy. Situace je vyjímečná. Zatím neodhaleni sedím, ale nesmíme to zakřiknout. Vžíváme se do situace CIA či KGB. Pracujeme v nepřátelském poli. Ještě 45 minut tady v lavici musíme psát nějaký bláboly. To je věc - to je. Doufáme, že nemaj na to, aby nás vyhodili. Vzduch čistý. Situace: Chcem si přečíst program. Batohy máme v zakázaném území.
! Bacha novinář. Papá pod náma.ani agenti našich kvalit nedokáží prorazit gordon pořadatelů a hlavně novináře.
! Bacha. Novinář na kůru. Náš úkryt zřejmě prozrazen. Ten nás vochc.. . Má nás z první ruky. Děláme jakoby nic.
"Jo tak vy jste se zašili tady!" Jsme odhaleni jednou zatím dobrou duší - spřátelenou. Naše osudy závisí zčásti i na ní. Do tak vypjaté situace jsme se ještě nedostali. Je to boj na ostří nože. Kolem se míhají jen a jen pořadatelé - zákeřní protivníci. Jen zázrakem přežíváme. Přinejhorším budeme hledat úkryt ve zpovědnici. Má dva vchody. Jde sem zatím spřízněná duše. Míjí nás. Uff!
Jedna sestra je přísně prověřována. Zázrakem si nás nikdo nevšímá. Pozorujeme tajnou přípravu programu. Jsme vskutku nervózní. Dětský řev. Tajná depeše: Někdo rodí nemanželské dítě v kostele. Už víme, proč jej vyklízeli!
Jde sem VeKa. Jsme v přímém ohrožení. Za námi diskutující organizátoři, před náma novinář. Má tam tašku, určitě se vrátí.
Nervy brnkají na drát na 100%. Pavel hlídá novináře. Tajně. Jeden z pořadatelů se na nás divně usmál. Vypadá to, že jsme odhalováni stále více lidmi.
Chyba - sedím přímo u východu organizátorů.
! Novinář! Prošel, my procházíme taky. I James Bond by měl co dělat, aby vydržel tuto situaci. Je 20:00. Ještě půl hodiny a máme to za sebou.
Hrají skvělou muziku. Je to fakt drsná muzika. Relativně klid. Nasvědčuje tomu i spánek patera ve zpovědnici, opravdu spí! Dvířka pro něho znamenají bezpečí.
Právě přešel starý agent v zeleném. Děláme neutrální obličej. Jsme neutrální. Nevšímá si nás a s křížkem odchází.
Dveře se otvírají. Nikdo nevchází. Dveře se opět zavřely. Paprsky. Co tady chtěj. VeKa. Někdo sem vstupuje. Ale je to tady hermeticky uzavřený. Prošel novinář.
Možná nás chtějí vyhodit oknem. Otevřeli ho na kůru. Stále jsme tu inkognito. Zpěvačky Paprsků. Pavel říká: "Paprsky, to je SHIT!" …

A zde se naši agenti odmlčují navždy …