antiSpholco - stránky Kosteleckého Spolča :: Textárna

Vtipů není nikdy dost :D

Můj Pane, myslím, že na mne můžeš být pyšný. Zatím jsem dnes nezhřešil, nezaklel, neublížil živému tvoru, neměl nemravnou myšlenku ani touhu.
Jsem ti za to velice vděčný. Ale za pár minut musím vstávat, a pak asi budu opravdu dost potřebovat tvou pomoc!

Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá:
„Mizerné jídlo!“
Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde.
Uplyne dalších deset let a audience se opakuje. Mnich tentokrát říká:
„Tvrdá postel!“
Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká:
„Odcházím odsud!“
A otec se jen tak mírně usměje a povídá:
„Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete.“

Kněz praví na mši svým věřícím:
„Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia.“
O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných. Kněz s úsměvem povídá:
„Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži…“

Doktor, architekt a programátor diskutují o tom, které povolání je starší. Už došli na samý počátek, k Rajské zahradě. Doktor povídá:
„Lékařská profese je evidentně nejstarší, protože Eva byla stvořena z Adamova žebra, a to byl ohromný chirurgický výkon.“
Architekt zjevně nesouhlasí:
„Vezměte si zahradu samotnou. Předtím byl jen chaos a prázdnota, než Bůh stvořil onu zahradu a celý svět. Takže Bůh musel být architekt.“
Programátor, který dosud jen poslouchal, se ozývá:
„To je hezký, ale odkud myslíte, že se vzal ten chaos?!“

Jeden ateista takhle rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla lochnesská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval:
„Ach, Bože, pomoz mi!“ Vtom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu, a z nebe se ozve hromový hlas:
„Myslel jsem, že ve mne nevěříš!“
„Ale no tak, Bože, nech toho. Před dvěma minutami jsem nevěřil ani na lochnesskou příšeru!“

– Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?
– Chvilička.
– A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc dolarů?
– Penízek.
– Pane, prosím tě, dej mi penízek.
– Jistě, počkej chviličku.

Na jaltskou konferenci přišel i Bůh. Usadili ho na nejlepší místo v sále. Postupně přicházeli další účastníci. Přišel Churchill. Bůh se postavil a podal mu ruku. Stejně přivítal i Roosevelta. Když však přišel Stalin, podal mu ruku vsedě. Stalin se urazil:
– Proč jste se nepostavil, Otče, když jste mě zdravil?
– Jožko můj, myslíš, že tě neznám? Já se postavím a ty si hned sedneš na moje místo!

Hostující kazatel právě skončil sérii evangelizačních shromáždění v jedné misijní stanici. Posluchači byli tak chudí, že mu nemohli zaplatit jeho výdaje. A tak se jeden z domorodců rozhodl, že mu věnuje svého koně. Nebylo možné odmítnout, proto kazatel za darovaného koně srdečně poděkoval a chystal se na cestu.
Bývalý majitel koně si ho však zavolal a vysvětlil mu: „Toto je zvláštní kůň. Je vycvičen tak, že když řeknete »Chvála Bohu«, zrychlí, a uslyší-li »Haleluja«, zastaví.“
Hostující kazatel slíbil, že dá na koně pozor, rozloučil se, nasedl, řekl „Chvála Bohu!“ a kůň se rozjel. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se blížili k hluboké rokli. Kazatel koni přikázal: „Chvála Bohu.“ Kůň zrychlil. Kazatel zakřičel: „Chvála Bohu!“ Kůň se dal do cvalu. Kazatel se chytil za hlavu: „Popletl jsem slova. Jak jen zněl ten příkaz k zastavení?“. Kůň se řítí k propasti a kazatel vykřikuje všechna slova, která ho napadají: „Amen“, „Hosana“, „Maranatha“… Nic nefunguje.
Náhle si vzpomene na kouzelné slůvko. Rázně přikáže: „Haleluja!“ a kůň se zastaví půl metru před okrajem hrozné hluboké propasti.
Zpocený, ale šťastný kazatel se zhluboka nadechne, vděčně pohledí k nebi a pronese: „Chvála Bohu!“

Babička seděla na pláži, kde si její vnouček ve slunečním kloubouku a župánku hrál s kyblíčkem a lopatkou a plácal bábovičky. Najednou se objevila obrovská vlna, která zalila pláž, a když vtekla zpět do moře, vzala vnoučka s sebou. Babička padla na kolena a začala se modlit:
„Ó, Bože, prosím, vrať mi mého vnoučka. Je to tak nevinné stvoření, tak sladký chlapec, tak báječné dítko.“
Jako zázrakem se přihnala další velká vlna a zanechala po sobě vnoučka přesně na původním místě, v župánku a s lopatičkou a kyblíčkem. Babička obrátila oči k nebesům, rozhodila rukama a řekla naštvaně:
„Měl klobouček…“

I řekl Hospodin Noemovi:
„Za šest měsíců na zem sešlu déšť, který bude trvat 40 dní a nocí. Voda zaplaví celou zemi, hory i údolí, a všechno zlé bude zničeno. Chci, abys postavil Archu a zachránil pár zvířat od každého druhu. Tady na ni máš plány.“
Šest měsíců uplynulo jako voda. Obloha se zatáhla a začal padat déšť. Noe seděl na dvorku a plakal.
„Proč jsi nepostavil Archu, jak jsem ti přikázal?“ Zeptal se ho Bůh.
Odpusť mi, Pane,“ řekl Noe. „Snažil jsem se, seč jsem mohl, ale stalo se tolik věcí. Plány, které jsi mi dal, město neschválilo, a tak jsem musel nechat udělat nové. Pak jsem měl další problémy, protože město tvrdilo, ze Archa je nepovolená stavba, takže jsem musel běžet na katastr sehnat si k ní povolení. Lesnická správa požadovala povolení ke kácení stromů, a byl jsem žalován ochranáři zvířat, když jsem se snažil pochytat ta zvířata. Ministerstvo životního prostředí požadovalo vyjádření o ekologických důsledcích záplavy. Vnitro ode mě chtělo předběžné plány šíření vody. Na finančním úřadě zablokovali má aktiva, protože tvrdili, ze se snažím vyhnout placení daní tím, ze opustím zemi. Úřad práce měl podezření, že ilegálně zaměstnávám Ukrajince, takže jsem musel dokazovat opak. Je mi líto, Pane, ale nemohu Archu dokončit dříve než tak za pět let.“
Najednou přestalo pršet, obloha se vyčistila a vysvitlo slunce. Noe se podíval vzhůru a zeptal se:
„Pane znamená toto, že nebudeš ničit náš svět?“
„Správně – úřady to už udělaly za mě.“

Zemřel jeden technik a přišel před nebeskou bránu. Když uviděl svatého Petra, začal protestovat:
– Tak počkej, Petře, já jsem moc mladý na smrt, mně je teprve pětatřicet.
Svatý Petr se zamyslel, zahloubal do záznamů, pak se obrátil na technika a zavrtěl hlavou:
– Kdepak, chlapče, kdepak; podle toho, kolik sis nechal proplatit odpracovaných hodin, ti táhne na stodvacátý rok…

Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řka:
Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes.
Blahoslavení plačící…
Blahoslavení tiší…
Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti…
Blahoslavení milosrdní…
Blahoslavení čistého srdce…
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj…
Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni…
Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích.

Pak Šimon Petr řekl: „Máme si dělat poznámky?“
A Ondřej řekl: „A to se máme učit nazpaměť?“
A Jakub řekl: „Bude se z toho psát písemka?“
A Filip se přidal: „Co z toho můžeme zapomenout?“
A Jan navrhl, že stačí, aby se to naučil jen jeden z nich.
A Matouš se ozval: „A jak to všechno souvisí s reálným životem?“
A Jidáš to uzavřel: „Kdy už zas půjdeme dál?“
Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány, a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti.
A Ježíš zaplakal…

Tři teologové – konzervativní, liberální a charismatik – sedí na loďce uprostřed rybníka a disputují. Pochvíli jim dojde víno. Nu což, konzervativec pokrčí rameny, vezme džbánek a vydá se po hladině na souš. Za chvíli se stejnou cestou vrací s plným džbánkem.
Teologové disputují, disputují, a opět jim dojde víno. Charismatik tedy vztáhne ruce k nebesům, zahlaholí modlitbu, vstoupí na hladinu a přejde na souš. Za chvíli se opět stejnou cestou vrátí s vínem.
Po další disputaci opět dojde víno. Liberál odevzdaně uchopí džbánek a vstoupí na hladinu. Okamžitě jde pod vodu.
Kolegové jej vytáhnou a křísí. Konzervativec se podívá na charismatika a zeptá se: „Tys mu neřekl, kde jsou ve vodě ty kůly?“
Charismatik se podiví: „Kůly?“

Ukázka části Janova evangelia přeložena do Hantecu:
Jan 8
3 Doklapala k Šéfovi sajtna s jakósi koc
4 a hlásí: „Šéfe, tudletu fuchtlu jsme lapli, jak kysala s cizím konópkem.
5 Od Mojžíša máme gebír ju umlátit šutrama. Co ty na to?“
6 Splichtili na něj flignu, aby ho mohli nabonzovat.
Šéf si čupl a čmrdlikal do písku.
7 Když do něj furt vandrovali, hókl na ně:
„Kdo seš čisté, migni ju grimlem!“
8 A zase si čupl a čmrdlikal.
9 Celá sajtna se zdekovala a pila pali.
10 Šéf nasísl na koc: „Kde só všeci, kocóre? Žádné tě neodemlel?“
11 „Ani rana, Šéfe,“ hlásí koc.
A Šéf na to: „Ani já tě neodemelu. Sypé pali a už žádný levoty!“

autor/zdroj: odkaz > zadal: wrata :: 25.9.2004 23:00

---

maara :: 13.10.2004 21:25 (cache.sh.cvut.cz)

vzkazuju, že taky dobrý

Vojta :: 19.10.2004 14:16 (fim.uhk.cz)

Pěkný vtípky

Kdo (nick):

Text komentáře: