V Polsku otevřeli nový supermarket + bonus
Ředitel společnosti potřeboval zavolat jednomu ze svých zaměstnanců ohledně naléhavé záležitosti. Vytočil jeho telefonní číslo domů a ozval se mu dětský šepot: Haloo?
Ředitel se zeptal: Je tatínek doma?
Je, zašeptal malý hlas.
Mohl bych s ním mluvit?
K jeho překvapení malý hlas zašeptal: Ne.
Je tam maminka?
Ano.
Můžu s ní mluvit?
Ne.
Je tam ještě někdo? zeptal se ředitel dítěte.
Ano, zašeptalo: Policajt.
Divíce se, co by policajt mohl dělat v domě jeho zaměstnance, zeptal se ředitel:
Můžu mluvit s tím policajtem?
Ne, nemá čas, zašeptalo dítě.
Co dělá, že nemá čas?
Mluví s mámou a tátou a hasičem, přišla šeptaná odpověď.
Se vzrůstajícími obavami a slyšíc ze sluchátka něco, co znělo jako helikoptéra, se ředitel znovu zeptal: Co je to za zvuk?
Helikoptéra, odpověděl šeptající hlas.
Co se to tam sakra děje? zeptal se polekaný ředitel.
Dítě odpovědělo bázlivým šepotem:
Právě přistála helikoptéra pátracího týmu.
Ředitel se nyní zeptal opravdu polekán: Proč tam jsou?
Stále ještě šeptající dětský hlas odpověděl s tlumeným chichotem:
Hledají mě.
***
Přijde domů chlápek a hned za dveřma cíti, že to není ono, že by to něco....
"Aha, napít jsem se chtěl", napije se, ale stále to nějak není ono.
"Už vím, mám hlad", nají se, ale pořád má pocit, že to nějak není ono.
"Vykoupu se a dám si cigáro", vykoupe se, vyleze z vany, osuší se a když sahá po cigaretách tak zařve:
"Už vím... běžky jsem si chtěl sundat!"
autor/zdroj:
odkaz > zadal:
wrata
:: 30.6.2004 20:19
K příspěvku neexistují žádné komentáře.