antiSpholco - stránky Kosteleckého Spolča :: Textárna

Humor za kostelem

Ve vlaku do Bystřice jede mladík a žvýká žvýkačku. Asi tak po půlhodině se k němu nakloní babička sedící naproti němu a povídá: "To jste hodný mladý pane, že si se mnou povídáte, ale já vás vůbec neslyším."

V nejmenovaném poutním chrámu se na počátku svatopostní doby nenašlo dosti ochotných lidí na úklid. Pan farář nad tím mávl rukou a řekl: "Bude se zpívat píseň Pozdvihni se duše z prachu ...., tak ať se má alespoň z čeho zvedat."

Mladší kněz, který při své činnosti využívá počítač, začíná mši svatou:
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Enter.

Chcete se oženit v nebi? Na zemi je to přeci jenom snadnější...
Cestou na svatební obřad dojde k autonehodě a oba snoubenci na místě zahynou. Jdou spolu do nebe. Čekají na příjmu na svatého Petra. Když přijde, hned se ho ptají, jestli je možné v nebi uzavřít manželství.
Svatý Petr říká:"No, je to poprvé, co se na tohle někdo ptá. Musím to jít zjistit."
Pár sedí v přijímací místnosti už několik měsíců a oba již ztrácejí trpělivost, když se svatý Petr znovu objeví s odpovědí:
"Je to dobré, v nebi můžete být oddáni."
Ale proč to tak dlouho trvalo.
"Nedalo se to uspíšit, tři měsíce jsem tady hledal kněze" odpověděl svatý Petr.

Bratři Mrštíkové, "Rok na vsi". Scéna na honu.
Pan farář vystřelí na zajíce, lehce ho zraní a zajíc běží dál. Druhý střelec ho dobře mířenou ranou skolí a komentuje to slovy: "Vy jste mu dal, pane faráři poslední pomazání, já jsem ho poslal do nebe."

Vyprávění ženy z Buchlovic na Moravském Slovácku:
"To sem ,byla ešče děvčica. Šli jsme na púť do Koryčan. Šel s náma aj jeden Kostelaňák a na čaganu přes rameno nesl si uzlíček s buchtama a také vajíčka natvrdo.
Když jsme zrovna byli v místě, kde bylo třeba vylézt hore na mezu, zpívali jsme: "Pohlédněme do nebe, jak se Ona raduje". Strýc z Kostelan asi nezpíval bezmyšlenkovitě, možná se díval spíš do nebe než na cestu ... takže při tom zapackoval a spadl. Uzlíček se sesmekl s čagana a vajíčka s buchtama; se rozkutálela po silnici. Nevím, jak se radovala Panenka Maria. Koryčanská, ale nám z toho bylo náramně veselo."

Prodavač na poutním místě nabízel svaté obrázky: "Kupte si svatého Jana, kupte si svatého Antoníčka, kupte si svatou rodinu." . Jedna poutnice ho požádala: "Dejte nám svatý pokoj!"

Okolo svátku svátého Jana Nepomuckého na mnohých místech v Čechách chodili lidé v procesích k některé z kapliček zasvěcené tomuto světci. V jedné vesnici vyšlo takové procesí a předzpěvák začal: "Odkud Jene smuten kráčíš?" "Ale byl jsem si pro petrolej," odpověděl muž, který šel naproti nim a náhodou se jmenoval Jan.

Při cestě do Svaté země jsme taky navštívili Zeď nářků v Jeruzalémě. Bylo u ní mnoho Židů, kteří se jí dotýkali čelem a přitom se modlili. Najednou jsem si všiml, že jeden z nich má u ucha přiložený přenosný telefonní přístroj. Bylo mi líto, že neumím hebrejsky, zajímalo by mne, s kým to vlastně mluvil a co mu říkal.

Turista přišel ke kostelu - kulturní památce. Prvně si ji prohlížel z vnějšku. Když jeho zrak sjížděl od špičky věže dolů, najednou ustrnul: svod hromosvodu umístěného na špičce věže byl asi dva metry nad zemí přerušen a kus drátu chybělo. Šel do kostela, vyhledal kostelníka a upozorňoval ho na to: "Víme o tom," nevzrušoval se kostelník. "Ale věž kostela je tady nejvyšším bodem, v okolí není nic vyššího, to je přeci a nebezpečné," vysvětloval technicky vzdělaný turista. "Ten svod poškodili před třemi léty, když opravovali fasádu," argumentoval kostelník. "Tak pokud za tu dobu neudeřil do věže blesk, tak to svědčí o nadpřirozené ochraně," skončil řeč turista.

"A zde vidíte lebku svatého Ludigarda," říká průvodce turistům v jednom chrámu ve Florencii. "Lebku svatého Ludigarda nám ukazovali v kostele v Miláně," namítají turisté. "Tam mají světcovu lebku z mladších let, my máme lebku z doby jeho dospělosti," nedá se vyvést z konceptu průvodce.

Paní Irena byla .na pouti. Chtěla jít při té příležitosti taky ke svaté zpovědi. V několika zpovědnicích se skutečně zpovídalo, ale u každé z nich byla fronta kajícníků. Paní Irena. se tedy posta.vila do fronty a čekala. Po chvilce viděla, že do jedné z volných zpovědnic přichází kněz. Rychle k ní vykročila, přiklekla a začala se zpovídat. Kněz se ve zpovědnici vrtěl a prohledával záhyby kleriky. Paní Irena. se nad tím v duchu pohoršovala. Když skončila svoje vyznání, knězi se právě podařilo vytáhnout z kapsy naslouchací přístroj, nasadil si ho na ucho a řekl: "Tak můžete začít!"

"Vy máte možnost poslouchat vynikající teology, to je pro vás snadné věřit. Děkujte Bohu za to!"
"Ano, děkuji Bohu za to, že ještě věřím, i když jsem slyšel mluvit tolik různých teologů."

V hromadném dopravním prostředku seděl kněz a vedle něho několik mladíků, kteří byli dosti hluční a hlavně hojně používali neslušná slova. Kněz je napomenul takto: "Hoši, to co vy berete do pusy, by se jiný rozmýšlel vzít na lopatu."

Cyklista se marně snaží odemknout zámek u kola.
"Pomodli se ke svatému Petrovi," radí mu babička, "ten má v ruce klíč, mohl by ti pomoci."
"Spíš se asi pomodlím ke svatému Pavlovi, tady už jenom pomůže, rozetnout to mečem," odpoví nešťastný cyklista.

V jedné farnosti pravidelně kostelník upíjí v sakristii mešní víno. Farář dostane jednak podezření, jednak (jak už to v mnohých farnostech bývá) anonymní udání od věrných duší. A tak se jednoho dne schová v sakristii za obraz Ježíše a čeká, co se bude dít.
Cvakne klika a už je tu kostelník. Otevře skříňku, vytáhne láhev, pohledem se ujistí, že je v sakristii sám a otočí se k obrazu Panny Marie.
"Panno Maria, že si můžu dát alespoň trošku? Jestli ne, tak to řekni." Jelikož obraz nic neříká, kostelník již pozvedá toužebně láhev - když tu se za jeho zády ozve: "Nech to víno na pokoji!"
Kostelník se otočí k obrazu Ježíše a odsekne: "Tebe jsem se, Ježíši, na nic neptal!"

Dva velice chudí Židé spatří před katolickým kostelem v Bostonu nápis: Každý Žid, který se dá pokřtít, dostane 100 dolarů.
Dlouho váhají, zda mají zradit svatou víru předků, až je hlad donutí alespoň ke kompromisu: pokřtít se dá jenom jeden, a ten se pak s tím druhým o odměnu rozdělí. Los padne na Šimona. Jde dovnitř, zatímco Juda mrzne venku.
Čeká hodinu, dvě, tři... Konečně Šimon vyjde a září jako měsíček. "Tak co? Jaké to bylo?" vyzvídá Juda. "Skvělé! Vykoupali mě, šaty vyčistili, boty vyleštili a po křtu mě jeptišky dokonce pohostily." - "A peníze? Máš?"
Šimon se ušklíbne: "To je to, co na vás Židech nemůžu vystát: furt myslíte jenom na peníze!"

Opravdu se stalo:
V pohraničí měl jeden farář na starost sedm farností. Když jel v neděli dopoledne ze čtvrté mše svaté, zastavila ho policie a po kontrole dokladů mu dali ještě dýchnou do balónku, který po chvíli trochu zezelenal.
"To víte," hájí se farář, "součástí mé práce, za kterou jsem placen státem, je sloužit mši svatou, při které musím pít víno."
Policisté uznali, že je to pravda a kněze nechali pokračovat v cestě s odůvodněním, že vlastně pije v rámci plnění pracovních povinností, a vícekrát jej nezastavovali.

Mojžíš sestupuje s hory se zákoníkem v ruce. Shromáždí svůj lid a praví: "Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou. Ta dobrá - z dvaačtyřiceti zákonů jsem to usmlouval na deset. Ta špatná - Nesesmilníš tam zůstalo!"

V malém přímořském městečku je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na jednou vyhlásil: Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu.
Tato konvence se ujala a páter měl ulehčenu práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastoupil nový.
Po několika dnech navštíví nový páter policejní stanici. "Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé", říká policistovi. Ten se pobaveně usměje a doporučí páterovi, aby zašel za policejním ředitelem.
Policejnímu řediteli páterova nevědomost také přijde k smíchu a pošle jej za starostou.
Páter jde za starostou:
"Měli byste něco udělat s bezpečností kolem zálivu, neustále tam lidé padají", stěžuje si. Starosta se směje, až se za břicho popadá. Páter už se rozčílí: "No to není žádná legrace! Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

autor/zdroj: "Humor za kostelem" Ladislava Jílka zadal: anonym :: 6.11.2008 10:58

---

K příspěvku neexistují žádné komentáře.

Kdo (nick):

Text komentáře: