Zlatý fond textů je rubrika, kam můžete uložit texty, které by podle vás neměly být zapomenuty či které ostatní prostě MUSÍ znát.
Zpřístupníte je tímto nejen druhým, ale můžete si je přečíst kdykoli bude chtít a kdekoli budete chtít. Proto sem vkládejte skutečně hodnotná témata (nepatří sem vtipy, humorné texty aj. - ty vkládejte do textárny)
Co sem tedy patří? Duchovní texty, výtažky z knížek, citáty, básně, krátké povídky aj.
zadat nový text
Smajlíci
:D
:jiste:
:bec:
:smrt:
:??:
:fuj:
:nic:
:achjo:
:O
:hm:
:(
:)
:P
:ne:
;)
:spi:
:zur:
:ano:
:coze:
:wr:
:kytka:
:love:
:slunicko:
:vraticek:
:kafe:
:maara:
Samueli, stiskni ENTER!
Všichni ve svých modlitbách procházíme obdobími vyprahlosti, že? Pochybuji, zda nutně musí být příznakem něčeho špatného. Někdy si říkám, zda to, co považujeme za své nejlepší modlitby, nejsou ve skutečnosti ty nejhorší; že si v takových chvílích vychutnáváme pouze uspokojení ze zdánlivého úspěchu, asi jako když předvedeme tanec nebo předneseme báseň. Nekazíme si někdy modlitby tím, že trváme na své snaze mluvit k Bohu, zatímco on chce mluvit k nám?
Joy mi vyprávěla, že ji před několika lety jednou ráno pronásledoval pocit, že od ní Bůh něco chce; tížilo ji to asi jako výčitka z nesplněné povinnosit. Skoro celé dopoledne si lámala hlavu, co to asi je. Ale jakmile si s tím přestala dělat starosti, odpověď přišla tak jasně, jako by ji někdo vyslovil nahlas. Bylo to: "Nechci, abys něco dělala. Chchi ti něco dát".
Svatý Augustin říká: "Bůh dává tam, kde nachází prázdné ruce." Člověk s rukama plnýma balíčků nemůže žádný dar přijmout. Možná ty balíčky nejsou vždy hříchy nebo pozemské zájmy, ale třeba naše vlastní nervózní pokusy sloužit mu po svém.
Mimochodem, v modlitbách mě nejčastěji neruší nějaké významné záležitosti, ale spíš maličkosti.
autor/zdroj:
Gordon McDonald zadal:
anonym
:: 28.9.2006 00:08
K příspěvku neexistují žádné komentáře.
|